Známé kluby bez fanoušků – Ludogoretz

9 let v nejvyšší soutěži = 9 titulů. Od sezony 2011-2012, kdy se bulharský Ludogoretz Razgrad dostal do vybrané společnosti, nebral titul nikdo jiný.

Klub Ludogoretz Razgrad datuje svůj vznik do roku 1945. Od začátku bylo mužstvo ze severovýchodní části Bulharska spojeno s farmaceutickým průmyslem. Po spojení s dalšími kluby z Razgradu v 90. letech minulého století se dostal odkaz na tento druh průmyslu i do názvu. Od roku 1997 se totiž tým jmenoval FC Antibiotic Razgrad.

Žádné úspěchy však dlouhou dobu neměl. Pohyboval se někde mezi třetí a druhou nejvyšší soutěží, v roce 2005 dokonce zanikl.

Obrat k lepšímu přišel v roce 2010, kdy do vlastnických struktur vstupuje Kiril Domuschiev. Velmi bohatý a vlivný bulharský podnikatel – jak jinak než ve farmaceutickém průmyslu – si dal jednoduchý cíl – udělat z klubu dlouhodobě nejlepší mužstvo v Bulharsku.

Jak krátkou cestu bude muset ujít ke splnění tohoto cíle, to si asi ani on sám nepředstavoval. Každopádně v jedné z nejvíce zkorumpovaných zemí Evropy se „zázraky“ dějí na počkání. Domuschiev napumpoval do klubu obrovské množství peněz, proto nikoho asi nepřekvapí, že v prvním roce Domuschievovy éry tým postoupil z druhé do první ligy.

Od té doby se v Bulharsku odehrálo devět ročníků a všech devět ovládl Ludogoretz Razgrad! Obrovské miliony tak přinesly ovoce a majitelův cíl se daří naplňovat beze zbytku. Tento magnát také investoval velké peníze do přestavby stadionu, který v Razgradu stojí od roku 1954. Nevzhledný betonový stánek dnes už v mnohém připomíná menší útulné stadiony po celé Evropě a splňuje všechny standardy UEFA pro pořádání zápasů evropských pohárů.

Na tribuny Huvepharma areny (jméno odvozeno od firmy Domuschieva) se tak momentálně vejde něco málo přes 10 000 fanoušků. A zde nastává zásadní zlom – zatímco na poli sportovním se Ludogortzi daří nebývale, na poli fanouškovském je to jedna velká bída.

Jen v první ligové sezóně 2011-2012 se průměrná návštěva na zápasech Ludogortze přehoupla přes 3000 diváků. Je nutno si uvědomit důležitou věc, a sice, že na této návštěvnosti se velkou měrou podíleli i fanoušci hostů. Velké kluby ze Sofie (CSKA, Levski) kolikrát přijely do Razgradu ve „stovkových“ počtech, a navýšily tak návštěvnost samotnému Ludogortzi.

Kotel na zápasech Ludogortze prakticky neexistuje, proto můžete slyšet v domácích zápasech maximálně pokyny trenérů či rozmluvy hráčů, v lepším případě fanoušky hostů. Jediné výjimky tvoří zápasy s Levski či CSKA Sofia, nebo utkání evropských pohárů, kdy se přece jenom pár desítek fanoušků Razgradu snaží o support. Dokonce v pár zápasech Ludogortze se objevilo i pyro a dvě celostadionové choreografie (v zápasech Evropské ligy proti Hoffenheimu a Interu Milán, obě patrně byly financovány klubem).

Venku je samozřejmě situace ještě daleko víc tristní. Nechybí výjezdové nuly, kterých bylo za posledních 10 let požehnaně. Když už fanoušci Ludogortze někam dorazí, je to jen v minimálních počtech.

Jedinou organizovanou skupinou na stadionu Ludogortze jsou Green front. Ti ještě mají ženskou odnož Green lady. Počet členů obou skupin nepřesahuje číslo 100. Kromě toho má klub ještě tři menší fan cluby ve městech Popovo, Sandaski a Ruse.

Stejně jako v mnoha jiných zemích je i tento „rychlokvaškový“ klub nenáviděn po celém Bulharsku. Terčem ostatních se samozřejmě stává absence fanouškovské základny, stejně jako movitý majitel, který kupuje přeplácené zahraniční hráče a který si snaží vybírat i renomované trenéry, jejichž životnost se ovšem počítá v řádů měsíců. Pavel Vrba by mohl vyprávět.

Pokud stále povede Ludogoretz současný majitel, jen těžko se dá předpokládat konec nadvlády Razgradu v bulharské lize. I tento rok (únor 2021, odehráno 16 kol)  je klub na čele tabulky a míří za 10. titulem v řadě.

Autor: RadekN