Kdo hraje nebo hrál za Millwall ví jen málokdo, přesto se o Millwallu mluví...
(Vloženo 28.12.2011) Většina fotbalových klubů je známá díky svým výsledkům, hráčům a trenérům, kteří kluby přivedou k úspěchům, ale v Anglii je jeden klub, který hrál nejvyšší soutěž pouze dvě sezóny, a přesto tento klub zná každý, kdo se jenom trochu zajímá o fotbal. Řeč je o Millwall FC, kteří se proslavili díky svým agresivním fanouškům, jenž ze svého klubu udělali stát ve státě.
„Nikdo nás nemá rád, nikdo nás nemá rád, nikdo nás nemá rád, nám je to jedno,“ zpívá se v jednom chorálu Millwallských Lvů, kteří své zápasy hrají na stadionu Den. Jejich klub byl založen v roce 1885 skotem J. T. Mortonem, který na počest Skotska určil klubové barvy modrou a bílou..
Klub se nachází v dělnické čtvrti, ve které kdysi řádil Jack Rozparovač, což bylo asi hlavní příčinou zvýšené agresivity fanoušků Millwallu. :-)
Od roku 1910 hrají Lvi na stadionu Den, kde hráli své zápasy po dobu 83 let. I přesto, že byl klub založen již v roce 1885, tak žádného většího úspěchu nedosáhl a zisku trofeje byl blízko pouze jednou. V roce 2004 nastoupil ve finále FA Cupu proti Manchesteru United. Utkání však Lvi prohráli 3:0. Nejvyšší soutěž hrál Millwall pouze dvě sezony (1988 až 1990).
Organizované hnutí se v Millwallu zrodilo dvacet let po vzniku klubu. V londýnské chudé čtvrti se tvrdě pracovalo, a tak fotbal, pití a pouliční rvačky byla jediná zábava, kterou místní v té době po práci měli. Aby dělníci z přístavů stíhali utkání, tak Millwall začínal své zápasy až v 15.15 hod. A to i přesto, že většina týmů hrála již v 15 hodin.
První větší vlna násilí se zvedla při zápas se sousedním West Hamem United v roce 1906. Od té doby vládne mezi Kladiváři a Lvy nevraživost. V několika následujících dekádách fanoušci Millwallu opakovaně narušovali průběh utkání. V roce 1934 byl stadion Millwallu na několik týdnů pro diváky uzavřen poté, co fanoušci Millwallu vtrhli na hřiště na půdě v Bradfordu. Skutečná sláva Milwallu však přišla v 60-tých letech minulého století.
V roce 1966 útočník Wolves, vstřelil proti Millwallu branku, kterou se rozhodl oslavit se svými fanoušky. Jenomže si v euforii spletl sektor a k jeho smůle se dostal do rukou fanoušků Millwallu. Odplata byla okamžitá a dav hráče "vyplivl" s obličejem od krve.
O rok později, ukončili fanoušci Millwallu důležité utkání s QPR, které prohrávali již 1:5. Potom co hlasatel vyzval fanoušky, aby se zdrželi nepokojů, že může být utkání ukončeno, se ti rozhodli vběhnout na hřiště v naději, že se třeba bude utkání opakovat...
V roce 1978, napadli fanoušci Millwallu přímo na stadionu fanoušky Ipswich Town. Nepokoje se pak z hlediště přenesly na hřiště. V důsledku incidentu, který po sobě zanechal několik desítek zraněných, prohlásil pobouřený trenér Ipswich Town, Bobby Robson, "že měla policie proti hooligans Millwallu použít plamenomety." Proti agresivním fanouškům svého klubu začíná vystupovat i prezident klubu Alan Thoren, kterého trápí negativní publicita.
V polovině sezóny 1985, předvedli fanoušci Millwall jeden z největších střetů v historii anglického fotbalu. Třetího března hrál Millwall na půdě Lutonu. Skupina domácích příznivců (MIG) si dovolila napadnout hlavní bandu Millwallu (Dockers Buhwackers) a všichni, včetně policie, věděli, že zápas je odsouzen k nepokojům...
Cestou na stadion vymazali fanoušci Millwallu všechny hospody, kde trávili svůj čas před zápasem domácí příznivci Lutonu. Podobně na tom byla i auta v ulicích místního obyvatelstva. Klid nebyl ani na stadionu. Hráči vyběhli na hrací plochu aby se rozcvičili, ale hned zase běželi zpět do šaten, protože v hledišti začaly létat sedačky a oba tábory se snažili dostat na hřiště. Zakročit museli policejní psovodi, kteří střetu na hřišti zabránili.
Policie musela několikrát při zápase zasahovat proti fanouškům Millwallu. Luton vítězí 1:0 a po zápase již chuligáni Millwallu prolomili policejní složky a následně se dostávají do domácího sektoru. Zmatek na stadionu trvá více jak hodinu. Při potyčkách je zraněno 31 policistů a několik desítek lidí bylo zatčeno. Incident se stal hlavním důvodem neúspěchu Velké Británie v kandidatuře na pořádání evropského šampionátu v roce 1988
Chuligáni Millwallu dosáhli své slávy právě díky výjezdům, protože v té době jen málo kdo riskoval cestu na stadion Millwallu a ne nadarmo byla cesta ke stadionu Den nazývána jako "cesta smrti“. Při jednom z domácích zápasů proti Bristolu City pozměnili chuligáni Millwallu značení trasy na stadion a autobus s hostujícími fanoušky se ocitl v pustině, kde byli napadeni domácími chuligány.
Po přestěhování na nový stadionu The New Den v roce 1993, se klub rozhodl konečně skoncovat se špatnou image klubu a začal bojovat proti jakýmkoliv projevům násilí v hledišti. Přes tato opatření se díky Millwallu v roce 2002 odehrály nejrozsáhlejší nepokoje v novodobé historii anglického fotbalu, když po zápase s Birminghamem vypukly nepokoje, při kterých bylo zraněno 47 policistů.
Ale úsilí anglické fotbalové asociace a policie nebyla marná. Letitý boj s fotbalovým násilím se vyplácí. Počet incidentů, při nichž figurovali fanoušci Millwallu prudce poklesl. Nyní na stadion Millwallu směle cestují fanoušci ostatních týmů a to beze strachu a celou rodinou.
Ostatní londýnské kluby jsou známé pro své hvězdy a úspěchy, ale kdo hraje nebo hrál za Millwall ví jen málokdo, ale přesto se o Millwallu mluví...
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
