Nejrozporuplnějších finále PMEZ Bayern Mnichov - Leeds United... + VIDEO
Ve čtvrtek 28.5.2020, uběhne 45 let od jednoho z nejrozporuplnějších finále Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga Mistrů), ve kterém se utkal Bayern Mnichov s Leedsem United.
Toto finále vešlo do dějin díky svému prapodivnému průběhu, ale hlavně kvůli výtržnostem, které tehdy rozpoutali fanoušci Leedsu. Kontinentální Evropa se tak poprvé, ve větší míře, mohla setkat s fenoménem britského fotbalového chuligánství, které na začátku 70.let nabíralo ve Velké Británii na obrátkách. Je sice pravdou, že o rok dříve, tedy v roce 1974, předvedli „anglický styl fandění“ fanoušci Tottenhamu při finále poháru UEFA s Feynordem Rotterdam, ale to, co se dělo 28.5. 1975 v pařížském Parku princů, bylo opravdu něco nového. Poprvé se potom stalo, že byl nějaký fotbalový klub, kvůli násilnostem svých fanoušků, vyloučen z účasti v příštích ročnících evropských pohárů.
Leeds United byl na přelomu 60.a 70.let minulého století na sportovním vrcholu nejen v Anglii, ale i v Evropě. Co se týká fotbalových kvalit, působily tehdy v týmu hvězdy typu Billyho Bremnera, Normana Huntera, Petera Lorimera, Joe Jordana a dalších. Tým dal dohromady legendární trenér Don Revie (ten ale ve zmiňovaném finále již u týmu nebyl). Do evropských pohárů ročníku 1974/75 vstupoval Leeds jako mistr Anglie.
S přicházejícími úspěchy, se vytvořila v Leedsu i první chuligánská skupina Leeds Service Crew (existuje dodnes) v roce 1974. Její členové hráli prim v událostech, které se děly v Paříži na konci května 1975.
Do finále PMEZ ročníku 1974/75 se tehdy dostal Leeds, když postupně vyřadil Zűrich, Újpest, Anderlecht a Barcelonu. Ve finále Whites (přezdívka Leedsu), čekal slavný Bayern Mnichov s Beckenbauerem, Műllerem a spol.
Mezi fanoušky Leedsu byl o finálové utkání v Paříži velký zájem a peripetie kolem distribuce vstupenek popisuje ve své povídce Psycho Mike a kluziště Phanton, Don Watson, velký fanoušek Leedsu. „ Na pařížské finále dostal Leeds 8000 vstupenek, ale pro tým, který byl znám tím, že podobný počet fanoušků jej tehdy doprovázel na běžné zápasy venku, to znamenalo, že se dá čekat katastrofa. Většina vstupenek putovala rovnou do rukou držitelů permanentek.
Dnes, když se prodávají permanentky na každou část stadionu, by se to zdálo spravedlivé – jejich držitelé představují koneckonců základy, na kterých klub stojí. Ale tenkrát byl typickým držitelem permanentky člověk, který se na tribuně West Stand objevil, jen když nepršelo. Slušně zatleskal každému vstřelenému gólu, o přestávce si vypil kávu z termosky a bez ohledu na skóre odešel deset minut před koncem, aby se cestou domů vyhnul dopravní zácpě.
Když se v klubu mluvilo o domácí výhodě a atmosféře strachu, do které se dostanou při zápasech venku, neplatilo to o tribuně West Stand, ale o fanoušcích, kteří stáli na tribuně Geldard End, kam se dalo dostat za 75 pencí zaplacených u turniketů. Při posledním domácím zápase, po zveřejnění hrozné pravdy o rozdělení lístků, bylo málo fanoušků soupeře, na kterých by se dala vylít zlost. Místo toho se prst Gelrardu s obviněním otočil proti tribuně West Stand. „My jsme praví fanoušci“ a „Když jedete do Paříže, tleskejte“, zpívalo se.
Do Paříže na finále vyrazily tisíce fanoušků Leedsu, většinou autobusy a trajektem přes kanál La Manche. Ziskuchtiví Francouzi se snažili na anglických fanoušcích přiživit a nabízeli jim vstupenky za několikanásobně vyšší ceny. Tito překupníci pak byli buď okradeni nebo zmláceni.
K násilnostem na stadionu a následně v pařížských ulicích vedl průběh samotného finále. Leedsu rozhodčí v prvním poločase nepísknul dvě penalty a ve druhém pak neuznal vyrovnávací branku. V té době už Bayern vedl 1:0. Po jeho vedoucí brance zasypali frustrovaní fanoušci Leedsu branku německého brankáře vytrhanými sedačkami. Utkání bylo na několik minut přerušeno. Bayern nakonec 5.minut před koncem vstřelil druhou branku a vyhrál podruhé za sebou trofej pro vítěze PMEZ.
Ihned po skončení utkání musel ze hřiště urychleně odejít rozhodčí, který i přes velkou ochranu ze strany pořadatelů, čelil zlobě hráčů Leedsu a navíc první naštvaní fanoušci Leedsu začali vnikat na hřiště.
Později všechny evropské noviny tvrdily, že fanoušci Leedsu neunesli porážku a rozpoutali násilnosti ze své frustrace. Ať jsou tyhle úsudky jakékoliv, ale je potřeba vzít v úvahu i fakt, že mnozí fanoušci Leedsu vyrazili do Paříže se svými životními úsporami a museli zažít peripetie s překupníky a podivný průběh celého finále.
Nepokoje na stadionu vyvrcholily tehdy, když hráči Bayernu obíhali s pohárem hřiště a povýšeně si to namířili pod sektor fanoušků Leedsu. Hráči bavorského klubu byli zasypáni sedačkami a vším možným, dali se na zběsilý úprk a pařížská policie měla co dělat, aby udržela fanoušky Leedsu ve sém sektoru.
Střety s policí pak probíhaly v pařížských ulicích celou noc. UEFA na základě těchto událostí vyloučila Leeds United na 4 roky ze všech evropských pohárových soutěží. Tento zákaz byl nakonec zkrácen na polovinu, neboť tehdejší trenér Leedsu, Jimmy Armfield, se proti zákazu (bez vědomí vedení Leedsu) odvolal a bylo mu vyhověno.
Prapodivné je „chování“ UEFY i po letech, neboť cenzoruje a blokuje většinu televizních záznamů z výše uvedeného finále, hlavně sporné situace a nepokoje na stadionu.
Úsměvně po letech působí i reportáž a popis událostí z pera socialistických novinářů, z kdysi populárního týdeníku Stadion (č. 33, ročník 1975) , kde je i fotografie týmu Leedsu a kde jsou nepokoje rozpoutané jeho fanoušky popisované jako „důsledek rozpadající se prohnilé kapitalistické společnosti„.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Načíst další fotografie
